Vytisknout
Kategorie: Blog

Dovolte mi pozastavit se nad krásným slovem SEBEÚCTA, často se setkávám s reakcí, že je pěkně sobecké myslet na sebe, není to v naší kultuře přijatelný jev. Přitom již v desateru můžeme číst: „Miluj bližního svého, jako sebe samého. “

Mnoho lidí zaměňuje pojem EGO se Sebeúctou. Sebeúcta je stav, kdy si vážím sebe, jsem napojen na svou životní sílu a také věřím, že druhý člověk má svou životní sílu a počítám s ní, i když situace mezi námi nemusí být zrovna v souladu. Se SEBEÚCTOU SE RODÍME, ovšem v průběhu našeho růstu se více spojujeme s očekáváním druhých, podléháme hodnocení druhých a uvěříme, že druzí mnohem lépe, než my vědí, co v danou dobu je pro nás dobré a co potřebujeme. Je mnohem jednodušší, odosobnit se a hledat viníky mé nespokojenosti v různých situacích a lidech než připustit, že já jsem zodpovědný za svá rozhodnutí.

Je dobré si uvědomit, že máme možnosti volby. Je na nás, jakým způsobem se rozhodneme se sebou zacházet. Dobrým začátkem k znovuobjevení své Sebeúcty je uvědomit si a přijmout a respektovat všechny své pocity, i ty nechutné či špatné, můžeme se o tom, jak s nimi naložíme, rozhodnout srdcem.

LENKA SÁGNEROVÁ